Házená nesmí skončit na střídačce nebo v autu, říká šéf ligové asociace Jan Schneider. Jedná o zajištění televizních přenosů a partnerech pro mužskou extraligu v době, kdy se kvůli koronaviru odkládá jedno sportovní utkání za druhým. Problémy sportu dopadají i na házenou. Přinášíme rozhovor s předsedou ALKH.
Házenkářské soutěže po dlouhé pauze konečně začaly a už tu máme první odložené zápasy. Je vůbec šance sezónu dohrát?
V podobné situaci jsou všechny sporty, vidíme to v hokeji, kde už několik extraligových družstev muselo kvůli nákaze přerušit přípravu a koneckonců i ve fotbale, kde se karanténní opatření dotkla dokonce i reprezentace. V házené je situace o to komplikovanější, že většina ligových hráčů a hráček nejsou profesionálové, chodí běžně do práce mezi ostatní lidi, takže není možné je třeba před důležitým zápasem někde izolovat. Jak to dopadne? Opravdu nevím, tento rok je zkouškou pro celý sportovní svět, odložily se už i olympijské hry a nikdo nedokáže odhadnout, jak bude vypadat situace kolem koronaviru třeba za půl roku. Samozřejmě v našem hnutí uděláme všechno pro to, aby házenkářská show mohla pokračovat.
Mohou to ale jednotlivé kluby vůbec nějak ovlivnit?
Vyšší moci asi vzdorovat nemůžeme, pokud se situace výrazně zhorší a vrátí se situace z jara, kdy byl omezen i volný pohyb lidí, tak samozřejmě není reálné pomýšlet na dohrávání sezóny. Soutěžní sport bude muset bohužel stranou. Jinak je ale samozřejmě důležitá prevence, dodržování hygienických opatření při zápasech i přípravě a rozumný přístup k těžké situaci. Pevně věřím, že se v případě komplikací v rozehraných soutěžích házené vyhneme spekulacím a podezřením, které provázely třeba ukončení loňského ročníku fotbalové ligy, kdy některé týmy nákaza vlastně „zachránila“ před sestupem. Za každé situaci bychom si měli zachovat pověst tvrdého, ale férového sportu.
Jak vypadají aktuální problémy házenkářských klubů?
Nejistota. Ve všech směrech. Nejistota v tom, jestli nákaza nezasáhne i váš klub, nejistota v tom, jak budou za týden nebo dva vypadat pravidla pro pořádání sportovních utkání. A také nejistota v tom, jestli dokáží kluby naplnit plánované rozpočty. Současná doba určitě nepřeje tomu, aby se do házené hrnuli noví sponzoři, spíše naopak. Často i ti stávající spíše couvají, nebo vyčkávají, co si budou moci v současné situaci dovolit. Podobně to platí i o dotačních penězích ze samospráv. Je reálné snížení daňových výnosů a tím i krácení peněz přerozdělovaných mezi města nebo kraje. Na nás je potom přesvědčit samosprávy, že sport není oblast, kde by se mělo škrtat. Další problémy teď měli české kluby s angažováním hráčů ze zahraničí, někteří nakonec vůbec nemohli do republiky přicestovat. Není jasné, jestli bude možné odehrát evropské poháry, takže je to docela vyčerpávající pro všechny. Pokud nám teď začíná druhý poločas, tak do něj vstupujeme už hodně udýchaní, ale musíme zabojovat a věřím, že vyhrajeme.
Jak v této situaci funguje spolupráce klubů se svazovým vedením?
Věřím, že každý dělá, co může. Hlavně menší kluby ale bohužel v této době zatěžuje i množství různých svazem nově zavedených poplatků. Týká se to přestupů i menších administrativních úkonů, v součtu to ale pro malý klub mohou být docela velké výdaje navíc. To načasování je opravdu nešťastné a řekl bych, že bylo s házenkářským hnutím i nedostatečně komunikováno. Nejsem si jistý, jestli za tyto peníze přichází i adekvátní servis od svazu, jehož úkolem by mělo být hlavně dostat do házené peníze z externích zdrojů a ne je jen přečerpávat z regionů.
Házenou čekají volby nového vedení, znamená to, že budete chtít nějaké změny?
Bylo by asi alibistické být s něčím nespokojený, ale nenabídnout jinou vlastní cestu.
To znamená, že máte ambice se ucházet o místo ve vedení svazu?
Asi není důvod mlžit. Už před časem jsem byl množstvím lidí z házenkářského prostředí osloven, zda bych se o pozici svazového prezidenta neucházel. Dlouhá léta jsem působil v komunální politice, řídil jsem odbor sportu ministerstva školství, byl jsem ve vedení malého klubu i extraligového klubu a několikátým rokem stojím v čele ligové asociace. Profesně se také pohybuji v oblasti sportovních dotací a koncepcí. Člověk při této práci často naráží na překážky, které zbytečně znemožňují posunout kupředu buď konkrétní klub nebo i házenou celkově. Českou házenou totiž musíme vnímat jako produkt, který chceme nabídnout veřejnosti a lidem mimo naši, sice docela soudržnou, ale přece jen poměrně malou komunitu. Mou ambicí je tyto překážky odstraňovat a místo bariér a plotů budovat spíš pomyslné mosty, schody nebo výtahy. Je pravda, že tuto změnu nelze provést z pozice mimo vedení svazu, takže ano, chci v listopadových volbách na pozici prezidenta Českého svazu házené kandidovat.
Jaké tři věci byste chtěl ve vedení házené změnit?
Nejsem příznivce toho, redukovat tak složitý proces, jakým by měla obroda české házené být, na nějaká zkratkovitá hesla. Pokud chceme udělat skutečnou změnu k lepšímu, určitě nám ji nezajistí líbivé slogany. V současné době intenzivně formuji tým svých spolupracovníků, se kterými připravím a brzy také naší házenkářské komunitě představím komplexní vizi rozvoje házené. Jestli mám ale říct alespoň několik základních věcí, tak bych chtěl házenou mnohem víc dostat do povědomí lidí mimo hnutí. To znamená více televizních přenosů, více prostoru v médiích, zužitkovat úspěchy našich reprezentací k propagaci našeho sportu. To se zatím vůbec nedaří. Dále vidím jako zásadní pomoc menším klubům. Finanční i metodickou. Házená měla vždy širokou základnu na vesnicích a menších městech, odkud teď ale kluby postupně mizí. Chybí totiž kvalifikovaní trenéři, velké rezervy má provázanost se školami, která umožňuje lepší náborové možnosti. Do třetice je potřeba vybojovat házené místo mezi ostatními sporty, což bude možná vyžadovat i ostré lokty. Vidíme obrovské peníze, které tečou do fotbalu nebo hokeje, které mají přitom mnohem více možností dalších zdrojů financování. Jasně, že jsou to sporty populárnější, my ale zase nepotřebujeme tolik. Z částky, za kterou zaplatí fotbalová Slavie jednoho hráče ligového áčka na měsíc, můžeme v házené vytvořit třeba deset pozic na půl úvazku pro mládežnické trenéry házené na celý rok. Je třeba využít toho, že Národní sportovní agentura teprve hledá přesné mantinely svého fungování a zodpovědné v jejím vedení přesvědčit, že na českém sportovní hřišti nesmí házená sedět na střídačce nebo stát v autu.
